Rozhovor se Sandrou Lanczovou!
Takže, připravila jsem pro Vás rozhovor se Sandrou Lanczovou! Ano, je to dcera té slavné autorky, Lenky Lanczové:) A doufám, že se rozhovor bude líbit, protože udělat rozhovor s touto osobou, je fakt fuška:D Ba ne, Sandra je strašně fajn osoba, jen občas potřebuje deadline :D Ale, ne... konec srandy - San je fakt úplně v pohodě:)
Sandra Lanczová je dcerou spisovatelky Lenky Lanczové. Studuje publicistickou školu v Praze. Má na kontě deset knížek. Jako maminka se zaměřuje na romány pro mládež, obě však píší zcela odlišným stylem.
1) Kdy jsi začala psát?
Já jsem psala vždycky :). Možná to zní jako otřepaná fráze,
ale v mém případě je to fakt. Už odmalička jsem viděla, že mamka píše knihy, že
jí vychází knížky, že jezdí na besedy povídat o těch knížkách - a přišlo mi to
naprosto normální. Takže nejspíš není divu, že jakmile jsem se naučila psát,
okamžitě jsem i já zatoužila stát se spisovatelkou, psala jsem povídky a
básničky a tak dále. Já byla vlastně hrozně aktivní dítě, byla jsem skautka,
recitovala jsem, hrála v dramaťáku, vedla třídní a posléze i školní časopis...
2) Vím, že tvá maminka je slavná spisovatelka, ovlivnila tě nějak?
2) Vím, že tvá maminka je slavná spisovatelka, ovlivnila tě nějak?
Samozřejmě, vždycky mi byla velkým vzorem. Není však pravda,
že by mi někdy ohledně psaní nějak radila, já měla svou hlavu a do psaní jsem
si mluvit nenechala :). Také proto jsou naše styly tolik odlišné, každá píšeme
jinak a o něčem jiném. Akorát od doby, co jsem začala vydávat i já, si musím
dávat větší pozor na své zážitky, protože se mi tu a tam stane, že mamce něco
vyprávím a pak se po čase od nějaké kamarádky dozvím, že to použila v knize -
přestože jsem to původně chtěla mít v románu já. Teď už proto radši vždycky
předem vykřikuji, že mám na svých historkách copyright :)).
3) Četla jsi mamčiny knihy?
3) Četla jsi mamčiny knihy?
I když to možná vyzní trochu bizarně, já ve skutečnosti
vlastně ani moc nemám ráda literaturu pro mládež, dívčí romány a červená
knihovna mne dokonce přímo nebaví. Nicméně maminčiny knížky ráda mám. Není to
proto, že je psala moje maminka :), ale proto, že to nejsou takové ty
jednoduché šablonovité příběhy typu holka A potká chlapce B, zamilují se do
sebe - a jestli neumřeli, jsou spolu dodnes. Její knihy jsou dobře napsané,
uvěřitelné a málokdy končí happy endem. Jako ve skutečném životě.
4) Co tě nejvíc baví při psaní?
4) Co tě nejvíc baví při psaní?
To, že mám šanci prožít život, který není můj. Nebo alespoň
jeho nejzajímavější část :).
5) Máš nějaké tipy, pro začínající spisovatele? Na co při psaní dbát? Jak postupovat?
5) Máš nějaké tipy, pro začínající spisovatele? Na co při psaní dbát? Jak postupovat?
Začínající autoři to mají samozřejmě těžké, takže bych jim
doporučila, aby se ve spisovatele pokusili postupně "vypracovat",
udělat si jméno. Nejdůležitější je psát, psát a ještě jednou psát - s radostí,
nic nemá smysl lámat přes koleno. Jakmile je ze psaní povinnost, už to není ono.
Důležité je podle mého názoru také začít na povídkách a posílat je do
nejrůznějších soutěží a do časopisů, protože kamarádky ani učitelky češtiny
nejsou tou pravou zpětnou vazbou. A když už pak dojde i na napsání knihy, musí
to být něco, co tu ještě nebylo. Nakladatelům se denně hromadí na stolech stohy
rukopisů, takže ten váš se musí být něčím lišit, něčím zaujmout.
6) Jak dlouho ti trvá psaní knih?
6) Jak dlouho ti trvá psaní knih?
Těžko říct. Dříve jsem byla schopná napsat knihu za pár týdnů
(svou prvotinu, tedy román Balírna, jsem dokonce napsala za pouhý jeden
jediný týden, kdy jsem doma ležela s chřipkou), poslední dobou to zabírá
podstatně více času, takže to počítám v měsících - a je stále horší a horší.
Teď mám totiž literární krizi, která trvá už několikátý rok a ne a ne ji
překonat, takže nepíšu vůbec. Dříve jsem se alespoň snažila psát pro své webové
stránky nějaké online fantasy povídky, jenže už ani to mi nejde. Zjistila jsem
totiž, že není nic horšího než studovat to, co vás baví. Já díky studiu
publicistiky ztratila zájem o psaní :).
7) Když začínáš psát něco nového, děláš si nějaké poznámky? Rozvrhneš si to nějak?
7) Když začínáš psát něco nového, děláš si nějaké poznámky? Rozvrhneš si to nějak?
Původně jsem psala hrozně impulzivně, stačilo mi mít námět a
sedla jsem k notebooku a psala a psala... a něco z toho vždycky vzniklo. Knihu Kluky
neřeším jsem třeba napsala podle jedné jediné věty :). S postupem času jsem
ale došla k závěru, že nechci, aby to vše bylo tak nahodilé, a proto jsem
začala vše pečlivě plánovat. Nakonec to dopadlo tak, že jsem vždycky vykoumala
nějaký námět, pořád o něm přemýšlela, a když se mi v mysli "ujal",
vymyslela jsem si všechny důležité hrdiny plánované knížky, napsala o každém
takovou jeho malou charakteristiku, jejich popis, někdy jsem si je i
nakreslila, a potom jsem si bodově rozepsala děj. A teprve poté jsem se pustila
do psaní jako takového.
8) Všimla jsem si na Tvých stránkách, že krásně kreslíš. Nenapadlo tě, že by sis i do některé ze svých knih nakreslila ilustrace?
8) Všimla jsem si na Tvých stránkách, že krásně kreslíš. Nenapadlo tě, že by sis i do některé ze svých knih nakreslila ilustrace?
Samozřejmě že mě to napadlo - ale naštěstí jsem si to vždy
zase rychle rozmyslela, protože přece jenom nekreslím tak dobře, abych zvládla
ilustrace a abych se s nimi mohla pochlubit všem svým čtenářkám. Utěšuji se
tím, že na mých webových stránkách mé čmáranice zase tolik lidí neuvidí :).
9) Zajímá mě, jestli máš raději české autory, nebo zahraniční a proč?
9) Zajímá mě, jestli máš raději české autory, nebo zahraniční a proč?
Myslím, že to nerozlišuji. I v domácích končinách může dojít
k vydání knihy světového formátu, která vás srazí na kolena, a stejně tak k nám
i ze zahraničí může přijít kniha docela nijaká a prázdná a se zápletkou, která
tu už stokrát byla ve všech možných i nemožných obměnách. Já osobně v
literatuře preferuji hlavně mysteriózní, fantasy a sci-fi, a je mi jedno, zda
je autor Čech nebo třeba Angličan, hlavně, že je kniha zajímavá a čtivá.
9) Tví oblíbení spisovatelé?
9) Tví oblíbení spisovatelé?
Těch by byla spousta... ale mezi první jména, která mě napadnou, patří rozhodně J. R. R. Tolkien, Andrzej Sapkowski, Stephen King a Douglas Adams. Klasika, která nezklame. Z českých bych pak jmenovala nejspíše Jiřího Kulhánka, i když jeho poslední román pro mne byl po dlouhé čekání poněkud zklamání ;).
10) Můžeš nám doporučit nějakou knihu?
Pokud nepočítám knihy svých "nej" spisovatelů, tak
z těch starších kousků nedám nikdy dopustit na Na západní frontě klid od
Ericha Maria Remarqua, Obraz Doriana Graye od Oscara Wildea, Lolitu
od Vladimira Nabokova, Jatka č. 5 aneb Křížová výprava dětí od Kurta
Vonneguta, a Den trifidů od Johna Wyndhama. To jsou knížky, které mne
dostanou pokaždé, když je čtu. A že jsem je četla už mnohokrát :).
Z těch současných bych
doporučila třeba Lovce hlav od Jo Nesba nebo Haruki Murakamiho a jeho Sputnik,
má láska. Je to osvěžující a jiné. A zrovna teď mám rozečtené
postapokalyptické Metro 2033 Dmitryho Glukhovskyho - a zatím to také
stojí za to. Člověk by se neměl bát sáhnout i po žánrech a námětech, které by
mu obvykle nic neříkaly Sandře moc děkuji za rozhovor a přeji mnoho úspěchu ne jen v psaní, ale i osobním životě!:)
Sandru najdete tady:http://sandralanczova.cz/sandra/
Knihy autora:
Má prvotina se odehrává na školním penzionu, kde v jednom bytečku spolu bydlí čtyři absolutně odlišné šestnáctileté dívky - rozverná a divoká Natty, rozmazlená Alice, tichá Kristýna, řešící své problémy poněkud nevšedním a ne příliš správným způsobem, a vedle nich možná trochu obyčejná, leč asi nejnormálnější Žaneta. Každá pochází z docela jiné rodiny, z jiného prostředí, jedno však mají všechny společné - kromě stejné školy je spojuje i touha po lásce. Snaží se co nejrychleji sehnat nějakého kluka a nedělá jim ani problém si vzájemně ubližovat. Za pár dní, během níž se děj knihy odehrává, se mezi spolužačkami prvního ročníku odehrají malé i větší konflikty, nějaká ta závist, zrada i lež...
Na letní tábor k rybníku Louže přijíždí kromě spousty natěšených dětí i poněkud neochotně šestnáctiletá Linda, dcera vedoucího tábora, zkušená instruktorka Míša, a také vysokoškolák Filip, student pedagogické fakulty, který by si zde rád ozkoušel práci s dětmi. Zatímco Filip má spoustu plánů a nadšení, Míše dělá starost tajemný Fantom, který po celém táboře rozvěšuje zlomyslné vzkazy, a Linda se snaží přijít na způsob, jak tyhle prázdniny všem co nejvíce znepříjemnit. V tomto na první pohled sice napjatém, ve skutečnosti však bezstarostném prázdninovém prostředí to brzy začne jiskřit a objeví se dokonce jeden milostný trojúhelník, v němž si nejsme jisti, co je pouhým chvilkovým rozmarem, co skutečným citem a co pouhým vzdorem. A samozřejmě se také dozvíme, že "frajeři jsou na draka" - a proč tomu tak vlastně je.
Román Kdysi dávno není určitým vyhraněným stylem či žánrem, ale dá se charakterizovat jako fantasy pro dívky.
Jde o příběh tiché druhačky Kristýny, která si žije vcelku spokojený život i přesto, že jsou její rodiče rozvedení a oba si našli své nové partnery. A přesto není něco v pořádku - když totiž Kristýna usne, ocitne se v jiném, fantastickém světě, v němž zažívá dobrodružství jako vystřižené z dobrodružných knížek. Tuto Zemi beze jména musí Kristýna zachránit před zákeřným démonem Thaarem a získat Krystal, v němž sídlí jeho temná moc. Hlavní hrdinka brzy zjišťuje, že nejde jenom o pouhé sny či spíše noční můry - ať už se Kristýně ve snovém světě stane cokoliv, nepříjemně fyzicky se to na ní projeví i ve světě skutečném. Podaří se jí nakonec zlo v Zemi udržet a zničit, nebo se mu podaří proniknout i do naší reality...?
Děj této knížky vyprávějí dva hlavní hrdinové, sympatický writer Daniel a poněkud nejistá, plachá Anděla, žijící tak trochu ve vlastním světě. Životy těchto dvou přátel se velmi liší - zatímco Andělka trpí v neúplné rodině, jíž vládne upracovaný otec a kde žije rovněž její rozverná mladší sestra, Daniel si plnými doušky užívá studentského života, aniž by se jakkoliv obával blížící se maturity, a bezstarostně se oddává svému velkému, leč nebezpečnému adrenalinovému koníčku, sprejerství. Táhne je to k sobě, oba však nejprve musí projít několika nepovedenými vztahy i životními zkouškami, aby si konečně uvědomili, že nejlépe by jim mohlo být po všech těch letech upřímného kamarádství - spolu :).
Příběh se odehrává u rybníka Louže během jednoho horkého léta. Prázdniny tu spolu tráví dvě dívky - rebelka Pavlína, která trpí neustálou averzí ke všemu a ke všem, a její sestřenice, křehká a hezká Adéla, kterou více než skupinka kluků ze sousední chatky přitahují skuteční muži. A ukazuje se, že právě to je kámen úrazu, neboť se zde brzy objevuje zcela nepatřičná láska. Vztahy mezi sestřenicemi - a nejen mezi nimi - se nepříjemně komplikují.
Na zadní straně knihy se píše, že pod pojmem "první láska" se každému hned vybaví něco, na co se s potěšením vzpomíná. Jak to bylo poprvé je tedy lákavým námětem pro kmenové autorky Víkendu a každá po svém vypravujeme, co se na prahu života může přihodit, ať už jde o příběhy povzbudivé či smutné.
Původní zadání bylo jasné - "první milování" (přesto však z šesti autorek, které se na této knize podílely, jen tři psaly o sexu, a proto se v anotaci píše spíše o lásce... ach jo ;) ).
Já se rozhodla umístit svou povídku do prostředí, které moc dobře znám a které je mi blízké, tedy na "con", na setkání fanoušků Tolkienova Pána prstenů. Hlavní hrdinka Monika se na tomto dosud nezmapovaném území ocitá se svou kamarádkou docela poprvé - a je nadšená. Zatím se všemi těmito lidmi komunikovala pouze prostřednictvím internetu a sama je zaskočená, jak moc se liší realita od jejích představ. Až zde se prvně setkává s Uglúkem, se kterým dosud jenom virtuálně flirtovala, a z toho zklamání se na první pohled zamiluje do pohledného Eorla. Jenže conové lásky nikdy nemají dlouhého trvání, a ty tři dny, které člověk v tomhle jiném světě stráví, člověku někdy bohatě stačí...
Anotace
"Chci, abys byla šťastná. Já to s kluky umím... svěř se, sestřičko, do mé odborné péče!"
Hlavní hrdinkou příběhu Moje druhé já je osmnáctiletá Sára, která se jednoho dne rozhodne ukončit zdánlivé trápení své sestry a vezme její milostný život do vlastních rukou. A vzhledem k tomu, že Sára a Sandra jsou dvojčata skutečně k nerozeznání, není pro Sáru problém řešit různé situace za nic netušící méně šťastnou sestru. Sára ve své dobře míněné snaze postupně a stále více zaplétá do pavučiny drobných lží a vynucených intrik. Ty nyní ohrožují nejen jejich sourozenecký vztah, ale i nejisté Sářiny city k Sandřinu idolu Sebastianovi a k pohlednému, nicméně dost vypočítavému učiteli z autoškoly Kryštofovi. Jde o příběh plný lásky, zklamání i nedorozumění, kdy Sára naprosto neúmyslně ubližuje všem ve svém okolí a ani si neuvědomuje, že ten, kdo na to nakonec nejvíce doplatí, bude nejspíš ona sama.
Nera, ústřední postava mé nové knihy s trochu temným a strašidelným námětem, není právě nejtypičtější patnáctileté děvče, není jako její vrstevnice. Problémy jako by se jenom vrstvily. Musí s maminkou již po několikáté měnit stálé bydliště a v novém bytě se necítí ani trochu příjemně. V nové třídě se stane terčem posměchu třídní hvězdičky Mirky, která si ji vybere jako obětního beránka. Jediný z jejích spolužáků, který se k ní nechová nepřátelsky, není pravděpodobně docela normální. Zamiluje se do tajemného kluka, který ji děsí a přitahuje zároveň. A aby toho nebylo málo, dějí se kolem ní různé podivné věci a její sny se hemží nadpřirozenými bytostmi živícími se lidskou krví.
Nera je totiž, aniž by to o sobě věděla, Nedotknutelná. To jí objasní až mladý kněz Antonio, který ji těsně před jejími patnáctými narozeninami vyhledá, a ona postupně začíná chápat, že svět, o kterém si myslela, že ho bezpečně zná, vůbec není takový, jakým se zdá být. Že noční můry nemusí končit po probuzení. Že vlkodlaci a upíři nepatří jen do hororových filmů. A že je v dost vážném nebezpečí - nejen proto, že ji pronásleduje dvojice vlků, ale hlavně kvůli Anně, což je velice agresivní přízrak mrtvé dívky, jenž kdysi bydlela v Neřině stávajícím pokoji. Je tedy více než jisté, že mrazení v zádech zažijí spolu s hlavní hrdinkou i čtenáři ;).
Darja, svérázná hlavní hrdinka mé v pořadí již osmé knihy je typickou dnešní dívkou, navenek drsnou a sebejistou. Ledabyle se protouká životem a zdárně tak maskuje fakt, že si krátce po maturitě není jista vůbec ničím. Nezamlouvá se jí představa, že by měla po maturitě jít dál studovat, a laxně se staví jak k učení, tak i k přijímačkám na vysokou školu. Pochybuje i o vztahu se svým současným přítelem a pochybuje i dokonce sama o sebě. Po nevydařené oslavě složené zkoušky dospělosti se rozhodne doslova z minuty na minutu, co dál dělat - sbalí si batůžek a prostě ode všeho uteče. Za několik hodin již rozpačitě přešlapuje na náměstíčku vesnice Lhotka, kde si ji vyzvedne její dlouholetý kamarád Robin. Na této vesničce se toho pro Darju hodně změní, když se rozhodne brigádničit v nedaleké Jednotě – poprvé se zde totiž opravdově zamiluje. Jenže ani s touhle láskou to nebude jen tak...
Pobyt na vysoké škole není jenom tak. Natož na koleji. Nataša a Julie právě společně nastoupily na vysokou školu a sdílí jeden malý pokojíček na koleji, přestože mezi sebou nemají zrovna nejidyličtější vztah. Tichá a poněkud uťápnutá Julie nerozumí chování své bohémské kamarádky, která jí připadá poněkud do větru; a notně rozverná Nataša zase nechápe plachost své spolubydlící. Julie sice nijak nestrádá a bohatě si vystačí jenom se skicákem a tužkou, ale Taša se ji i trochu proti její vůli snaží zapojit do mimoškolního dění. Jakmile ji ale jednou vezme na pivo a seznámí se svým dlouholetým kamarádem Robertem, Julie se do něj ihned bezelstně zamiluje a naprosto nedbá Tašina varování, že Robert není typ kluka, který by stál o chození a vodění se za ručičku. Ovšem i Nataša, která se snaží být vždy nad věcí, se krátce na to zaplete do nepříjemných citových patálií, konkrétně do jednoho ošemetného milostného trojúhelníku, ze kterého opravdu neví, jak ven - už proto, že má pocit, že se tentokrát skutečně zamilovala. Jen si není jistá, do koho vlastně... Jak Taša, tak i Julie se během několika málo dní dostanou do prakticky těch samých situací – a každá je vyřeší po svém. Obě totiž hledají lásku a jejich životy se jakoby v paralele opakují, aniž by se jedna dokázala poučit chybami té druhé, protože ty vztahy, které prožívají, v podstatě příliš láskyplné nejsou.