image1 image2 image3

HELLO I'M JOHN DOE|WELCOME TO MY PERSONAL BLOG|I LOVE TO DO CREATIVE THINGS|I'M PROFESSIONAL WEB DEVELOPER

Moje tvorba! Bezejmenná třináct - Starý a nový nájemník (první část)





Vrat‘ mi to!“ křičela Ester.
„Ne!“ zavřeštil Adam a deníček, který měla na půl s Emou, si schoval za záda. Ta stála celou dobu opodál a stupidně se usmívala. To Esty rozčílilo ještě víc. Všechno byla její vina, poštvala proti ní svého kluka, aniž měla důvod. Deník koupila ona, i když původně měl být společný, Ema do něj psala jen sporadicky.
Vlastně téměř vůbec, neuměla totiž ani kreslit, na rozdíl od ní. Jenže teď se jej z neznámých důvodů nechtěla vzdát. Namluvila něco tomu debilovi Adamovi a ten jí ho sebral. Znovu se pro sešit natáhla, on však hbitě uhnul a surově do ní strčil.
„Adame, já jsem…,“ snažila se mu vysvětlit, jak to bylo, jenže on ji nenechal ani domluvit. Viděla mu na očích, že jí chce ublížit. Byla bezbranná, neměla proti němu šanci. Díval se z výšky na ni, o hlavu větší a silnější. Vykročil jejím směrem. Strašně se lekla a hodila po něm kámen, který svírala nějakou dobu v ruce. Snažil se uhnout, ale zakopnul a letěl rovnou k zemi. Ester viděla, jak narazil hlavou na beton. Čekala, až vstane, on však stále ležel. Ležel. A ani se nehnul…

Probudila se celá zpocená, srdce jí tlouklo jako o závod. Doufala, že už to nikdy nezažije. Tak dlouho se jí tenhle sen nezdál. Jedna hloupá hádka v první třídě, ale následky z ní si nese dodnes. Tenkrát utekla. Adam druhý den do školy nepřišel. A ani ty další. Slyšela, že se Lorencovi odstěhovali. Kam, to nevěděla. A ani ji to nezajímalo. Nechtěla totiž toho idiota už nikdy v životě potkat! Pořád si pamatovala ten jeho šílený výraz. Zachvěla se, nikdy mu neodpustila. Stačí, že prominula Emě. Zprvu nechtěla, ale donedávna bydlela vedle ní a už byly taky dospělé.

Mrkla na mobil. Pátá hodina ranní nebyla zrovna její oblíbená. A ještě k tomu o víkendu. Jenže jak se ukázalo, jen tak rozhodně neusne. Paní Anna zase trávila noc na chodbě a vkrádala se lidem do spánku svým hlasitým pláčem. Tahle žena se neměla jmenovat Anna, ale meluzína, přemítala v duchu. Je to meluzína…

………….

Ester usnula. A nevěděla ani jak. Nakonec meluzínu vůbec neslyšela. Takhle k ránu přejmenovala paní Annu. Zatím byl všude klid. Postavila vodu na čaj a vychutnávala si to nevšední ticho. V tomhle domě, i v téhle ulici to byl něco jako zázrak. Když neslyšela meluzínu, tak se hádal Carlos s Ninou, ti dva feťáci. On se teda jmenoval Karel, ale nikdo mu tady neřekl jinak než Carlos. Einstein patřil mezi nejtišší nájemníky.

Kdyby občas někdo neohlásil bombu v domě, tak o jeho existenci člověk téměř nevěděl. V tom svém kutlochu zkoušel různé vědecké pokusy a dění okolo ho nezajímalo.
Zato děti té tlusté ženy, která sousedila s paní Annou a taky Carlosem a Ninou, okolní svět zajímal až moc. Její kluci byli něco jako živelná pohroma, neustálý řev a dupot nohou nešel přeslechnout. Ti tři nejhlučnější nájemníci sdíleli společné patro. A k její smůle to bylo přímo nad ní. Ester měla donedávna jen jednu sousedku a tou byla její bývalá spolužačka Ema. Jenže ta se přestěhovala, aby se mohla stát slavnou herečkou. Pod ní bydlel Einstein a ten homosexuální pár, který stejně skoro vůbec nebyl doma. Oba studovali vysokou školu a domů se chodili jen vyspat.
Někdo třikrát zaklepal na dveře. Kdo to může být? Divila se. Podívala se skrz kukátko. Za dveřmi stál nějaký muž. Neměla pocit, že by ho kdy předtím viděla. Napadlo ji, že určitě odejde, když nebude reagovat. Jenže dotyčný zabušil znovu, tentokrát o mnoho silněji.
„Potřebujete něco?“ vystrčila ven hlavu, ale tělem zůstávala za dveřmi.
„Oni se vrátí, dej si pozor,“ prohlásil, a vzápětí odcházel.
Ester zprvu nechápavě vykulila oči, ale potom zprudka otevřela dveře a vyběhla za ním, na studenou chodbu. Nahnula se přes zábradlí a zahlédla postavu v předposledním patře.
„Kdo se vrátí?“ křikla na neznámého.
Podíval se nahoru.
„Ty víš, kdo,“ odpověděl rozvážně a vytratil se jako pára nad hrncem.
Ester vůbec netušila o čem, nebo o kom ten divný muž mluvil. A pak kdo je tu blázen, kroutila hlavou. Nad ní se ozvalo známé zavrzání dveří a po pár vteřinách ještě známější zvuk. Meluzína o sobě zase dávala vědět. Vzdychla a obrátila oči v sloup. Takže ani ten čaj si v klidu nevypije! Zapadla zpět do svého bytu, ale na protest silně práskla dveřmi. Stejně jí to nebylo nic platné…

Share this:

CONVERSATION

0 komentářů:

Okomentovat