1) Vzpomínáte si, kdy jste začala psát?
To si pamatuju naprosto přesně. V roce 2010, když jsem dodělala vysokou a hledala práci. Půl roku jsem seděla doma na zadku a nemohla nic najít, tak jsem si řekla, že konečně zkusím něco napsat. S tou myšlenkou jsem koketovala dávno - že by bylo super být spisovatelka - ale až teď na to byl čas a taky jsem se na to už cítila dost "velká" :). Tak jsem sedla a psala, až z toho vznikla kniha.
2) Co rozhodlo o tom, že se psaní opravdu chcete věnovat?
Začalo mě to bavit víc, než jsem si myslela, že bude :). Asi jsem vždycky byla snílek a tohle je způsob, jak svoje snílkovství nechat vybouřit. A taky mi pomohly ohlasy mých kamarádek, které knihu četly jako první, a kterým se líbila.
Ve chvíli, kdy se projekt MT spustil, tuším, že to bylo jaro 2011, už jsem měla napsané příběhy dva. A samozřejmě že jsem se ten první mezitím snažila udat v různých nakladatelstvích, ale nikdo se mi nikdy neozval, ani takové to ze slušnosti napsané: Ne, díky, nemáme zájem.
A tak jsem si řekla, že tohle je další způsob, jak to zkusit. Samozřejmě, že nejvíc mě lákala vidina toho, že "vítěz" získá autorskou smlouvu a finanční odměnu. Ale také jsem byla zvědavá na komentáře od neznámých lidí. To víte - cizí lidi si servítky brát nebudou, a to je to nejpodstatnější - slyšet upřímně, jaký příběh je.
Trvalo dalšího půl roku, než se projekt naplno rozjel pod vedením paní Dočekalové, a kdy se konečně začalo něco dít. Přidávala na web rady a návody, jak napsat příběh, čeho se vyvarovat, jak má vypadat dopis do nakladatelství, co má obsahovat autorská smlouva a spoustu dalších věcí. Během dalšího roku jsem tedy rukopis trochu přepracovala, opravila, dala mu příslušnou formální úpravu a na jaře 2012, kdy už bylo jasné, že MT nemá zájem, jsem opět začala s rozesíláním rukopisu po nakladatelstvích, akorát že tentokrát už podle návodu.
Uspěla jsem hned v tom druhém! Vyžádali si celý rukopis, a někdy ke konci dubna mi přišla kladná odpověď. Takže tak mi pomohl projekt MT ;).
4) Scháněla jste nějaké informace o psaní a nebo jste psala intuitivně?
Psala jsem intuitivně. Vymyslela jsem si jen hlavní postavu a její hlavní problém, a pak už se to navalovalo tak nějak samo. Přemýšlela jsem, jak psát, a nakonec se rozhodla, že nejlepší bude psát v minulém čase ve třetí osobě. A dopadlo to tak, že je příběh vyprávěný ich-formou v čase přítomném :). O stylistice, výstavbě příběhu a dalších věcech, jsem se dozvěděla, až když bylo dílo napsané, právě na portálu MT. Ale velké úpravy jsem stejně nedělala, v podstatě jsem všechna "pravidla pro psaní" dodržovala instinktivně.
Ano, je to první věc, kterou jsem kdy napsala. Různé pokusy o psaní samozřejmě proběhly už v dětství, ale nikdy jsem nic nedokončila. Spíš jsem si jen představovala, ale neuměla jsem dát myšlenky na papír. Teď jsem prostě ke psaní "dospěla". Kdybych nechala jakékoli své dílo v šuplíku, znamenalo by to, že mu nevěřím, a to by zase znamenalo, že celá práce na něm byla zbytečná. A já nerada dělám zbytečné věci :).
Pokud Vás psaní baví a naplňuje, pište! Najděte si třeba také nějaké odborné rady, jak na to, zkuste se zlepšovat, a nevzdávejte se. I já jsem začala jen s přáním a naivní představou, ale nakonec to ani netrvalo tak dlouho, a budu opravdu držet v ruce vlastní knihu. A ten pocit, kdy se to dozvíte, ten je tak super, že opravdu stojí za to čekat a vytrvat :).
Zaručený tip? Dobrý nápad! :). Když máte hlavu tak plnou myšlenek, že ani nestíháte psát, musíte si dělat poznámky na papír, abyste něco geniálního nezapomněli, a příběh se vám odvíjí plasticky před očima, je pak úplně jedno, kde jste a co se kolem děje. Já píšu, kde se dá - doma, v kavárně (a tam je to vážně bezva), i když jsem třeba s přítelem na rybách.
Tohle je pěkně záludná otázka... :) Mám ráda thrilery a detektivky , a taky takové ty napínavé knížky o hledání nějakého ztraceného pokladu nebo artefaktu, který změní celé dějiny :). Ale stejně tak si ráda přečtu romantiku, historické romány, a nebo klasiky.
Konkrétně se mi líbí knihy Jane Austenové, Barbary Erskinové, Candice Proctor, Toma Knoxe, Toma Egelanda...
Nezapomenutelný byl Červený Drak a Mlčení jehňátek (filmy jsou pěkně slabá polívčička!), potom mě hodně zaujala kniha Den poslední od Glenna Kleiera, Billy od Whitleyho Striebera nebo Projekt Avalon od Wolfganga Hohlbeina.
Je toho prostě moc a nerada bych na něco zapomněla. Nemůžu ale vynechat knížky Lenky Lanczové, na kterých jsem vyrostla, a dodnes se k nim ráda vracím, když si chci vydechnout.
Momentálně mám rozepsanou třetí knihu, jsem asi v polovině a snad ji dopíšu do konce roku. Ale uvidíme, jaký bude její osud, to záleží na tom, jestli bude mít úspěch ta první.
Všechny moje příběhy jsou založené na nejrůznějších záhadách a nadpřirozených jevech. Všude kolem je tolik věcí, které si neumíme vysvětlit, že o náměty mám postaráno na hodně dlouho, pokud budou mít čtenáři zájem :)
Tak a jsme u konce:) Lence moc děkuji za rozhovor a přeji úspěšné vydání první knihy a spoustu čtenářů!:)
0 komentářů:
Okomentovat